Pro použití pseudonymu jsem se nerozhodla proto, abych skryla svou totožnost, ale jednoduše proto, že mi mé jméno nepřipadalo ke gamebooku dostatečně zábavné.
Od začátku jsem tedy sice věděla, že knihu nevydám jako Lucie Němcová, ale žádný vhodný pseudonym jsem neměla.
Jeho vymýšlení jsem po dokončení knížky věnovala spoustu času, pohrávala si s různými variantami a překlady svého jména, zkoušela na oblíbená místa, osobnosti, literární postavy… Měla jsem desítky nápadů, ale žádný, co by mě hned chytil za srdce.
Po dlouhých týdnech vymýšlení jsem si pak jednou vzpomněla, jak mě na střední škole nadchl latinský název břízy bělokoré – Betula Pendula. Líbila se mi jeho rytmičnost a doufala jsem, že dětem se bude hravě znějící jméno také líbit.
Neméně důležitým důvodem ale bylo i přání, abych mohla vymýšlení pseudonymu už konečně ukončit.
Drobným háčkem bylo jen to, že název Betula Pendula už v 90. letech použila jedna česká rocková kapela a webová stránka toho jména zase byla obsazena jakousi kosmetikou. Prohodila jsem tedy počáteční písmena a začala si zvykat na Petulu Bendulu.
